Nedělní cesta Prahou
Šel jsem v tento sváteční den na dobře známou tramvajovou zastávku. Stálo tam jen pár lidí. Mezi nimi i manželský pár s dítětem v bugině, který se bavil s kamarádkou. Na tom páru bylo divné, že oba měli vystříhané vlasy a celkově měli free anarchistický styl. Přemýšlel jsem o tom, jak asi vypadá jejich výchova a co jim bude to dítě říkat na jejich účesy, až bude dospělé nebo nedejbože v pubertě. Ani jsem nemusel dlouho přemýšlet, stačilo, co to dítě říkalo už teď. Tomu kloučkovi rozhodně nebyly víc než tři roky, jinak už by se do buginy nevešel. Pořád dokola, tak trochu rozčileně opakoval jednu větu. Napřed jsem mu moc nerozuměl, ale vzhledem k tomu, že ji opravdu opakoval pořád dokola a se stále větším důrazem, nakonec jsem význam jeho ještě ne úplně dobře artikulovaných slov pochopil. Říkal: Kdy už pojede a pak slova, která jsem zpočátku nezachytil. Kdy už pojede a pak říkal nějaké místo. Navíc mluvil v kuse: Kdyužpojede... A pak mi to došlo, ten tříletý kluk před rodiči říkal: Kdy už pojede doprdele! Nebo spíš: Kdy už pojede dopldele! A pořád dokola. Rodiče se jej snažili jednou přerušit, ale bylo to marné. Naštěstí po chvíli přijela tramvaj.
V tramvajovém voze jsem si už vědomě stoupl poblíž nich, neboť jsem byl zvědav, zda umí ještě další sprostá slova. Ovšem trochu zklamal, pořád dokola opakoval něco jako Maso, maso. Teprve později vyplynulo, že je to Zmáčnout, zmáčknout. Chtěl zmáčknout tlačítko Stop, což mu bylo odepřeno, a tak ztropil scénu. Na Vltavské jsem je nechal daleko za sebou a spěchal na metro. Naštěstí jel tolerantní řidič, který už zavřel všechny dveře, ale pro jednu paní a mě nechal otevřeny ty první, a tak jsme metro stihli. Jak moc tolerantní je ten řidič jsem pochopil hned vzápětí, když jsem ve voze uviděl sedět bezdomovce v ruce s krabicovým bílým vínem, které se jmenovalo Víno bílé. Vůz byl záhy plný lidí, ale bezdomovec nepřestal vyprávět své procítěné historky. Byl jsem bohužel moc daleko, abych slyšel, co říká, ale myslím, že v jednu chvíli mluvil o vojně. Tak jako řidič ovšem nebyli tolerantní ostatní lidé v metru, proto jsme na jedné zastávce nenabrali kočárek. Ale popravdě už ho nebylo kam dát, protože na ploše za kabinou řidiče už byl jeden vozíčkář a dva kočárky.
Na Budějovické jsem vysedl. Pak už mě čekala jen cesta autobusem. Jedné slečně, která v autobuse telefonovala, řidič nezastavil v zastávce na znamení, nic nepomohlo, že na něj křičela „Zastavte!“ I ten nevychovaný tříletý kluk věděl, že se má zmáčknout tlačítko Stop.
Pavel Oškrkaný
Kolik lidí bylo včera na Staroměstském náměstí?
Taky vám vadí, že jste se z médií nedozvěděli, kolik lidí vlastně na Oslavě státního svátku v podhradí bylo? Nyní můžete.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Povídka, kterou jsem nikdy nenapsal
Na jaře loňského roku jsem chtěl napsat povídku o tom, že všechna místa konání mistrovství světa ve fotbale jsou domluvená na sto let dopředu včetně toho, kdo vyhraje a výsledků jednotlivých zápasů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Předseda
Byl velmi ctižádostivý. Celý život toužil dosáhnout něčeho velkého jako třeba být ředitelem velké organizace, slavným vynálezcem nebo alespoň slavným politikem.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Výlet za Franzem Kafkou
Jednoho dne mi v domě akutně začaly chybět pivní podtácky, a tak jsem se rozhodl, že se vydám za Franzem Kafkou.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Petrovy Vary
Toho roku dosáhla komerce a marketing nejvyššího možného vrcholu. Mysleli si, že si mohou koupit úplně všechno.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Filozof
Rodiče měli syna. Dali ho studovat, protože věděli, že nejlepší investice je do dětí a do jejich vzdělání.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru
Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Esej
Toho rána se vzbudil celý poštípaný od komárů. Už několik dnů mu nebylo dobře a teď ještě tohle. Byl pokousaný snad na všech místech, které nezakrylo jeho krátké pyžamo.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Vzpomínka neznámého intelektuála
Tak nějak jsem věděl, že ten den přijde. Dokonce jsem to i několikrát nadhodil před kamarády, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost...
Pavel Oškrkaný
O původu slov banderium, Banderas a panděro
Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Den pravdomluvnosti
V roce kdy pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí – bylo to někdy kolem roku 4500 našeho letopočtu, ale přesné datum nevím – se lidé rozhodli, že na počest tohoto vítězství zavedou Den pravdomluvnosti.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Závodník
Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Důchodce
Už v osmnácti si připadal starý. Přišlo mu, že prožil vše co mohl a měl. Velkou lásku, velké zklamání, velkou bolest a spoustu malých všedních věcí.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Průměrný
V životě neměl žádné ambice, v podstatě ani sny a plány. Měl jenom jeden cíl – stát se průměrným, dokonale průměrným. Průměrem všech průměrů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Neviditelný
Bylo to další obyčejné ráno. Vstal jsem, vykonal v koupelně vše, co bylo potřeba, oblékl se a šel do obchodu. Cestou jsem pozdravil několik známých, ale oni mě ne.
Pavel Oškrkaný
Už zítra bude akce, jakou Ostrava ještě nezažila
Zítra jedu do Ostravy na vůbec první velkou slam poetry exhibici v tomto městě. Začíná ve 20:00 v Klubu Parník a účast přislíbili přední čeští slameři, jako dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek nebo vicemistr ČR 2015 Jirka Juráň.
Pavel Oškrkaný
Trojník, šesták, pětka, groš, grešle, tolar...
V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Stará teta
Byla sestrou mojí babičky. O dva roky starší než ona. Byly na sebe docela podobné, ale lišily se v jedné zásadní věci – teta Hermína se nikdy neprovdala.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Nejlepší
Byl nejlepší. Vynikal ve všem, co kdy dělal a dělal skoro všechno. Ve třech začal číst, ve čtyřech hrát na klavír.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Netykavka
Sbírka Netykavkovy povídky měla původně vyjít knižně, nicméně žádné nakladatelství o ni neprojevilo větší zájem, naopak se to ukázalo jako neskutečná ztráta času. Proto doufám, že si najde své čtenáře alespoň zde.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1319x