Jak se vyrovnat s nepříjemnou minulostí?
Studenti třetího ročníku herectví katedry činoherního divadla DAMU uvedli vůbec poprvé na českých jevištích hru švýcarského dramatika Lukase Bärfusse Dvacet tisíc stránek. Přeložila ji Magdalena Štulcová a od 5. dubna ji lze vidět v divadle Disk.
Bärfuss patří v současnosti k čelním německy píšícím autorům a německé dramatické čelo je daleko větší a kvalitnější než to české, takže vysoká úroveň hry je zaručena již předem. Hlavním hrdinou je Tony, obyčejný kluk, kterému spadne na hlavu dvacet pět svazků knih o Švýcarsku za druhé světové války, v nichž je popsáno, jak se švýcarské úřady chovaly k uprchlíkům nejen židovského původu z okolních zemí. Základním tématem je vyrovnání se s minulostí, zejména s druhou světovou válkou, což je stále diskutované téma ve všech německy mluvících zemích. Často o něm píše například Elfriede Jelinek (vztah Rakušanů k nacismu), která snad i díky tomu dostala Nobelovu cenu. Inscenace Dvacet tisíc stránek, ale není jen o minulosti, je zároveň obrazem hodnotového systému současnosti. Tony, aby upozornil na své myšlenky a tragické příběhy jiných lidí, musí se přihlásit do talentové soutěže, ve které ovšem porotu a publikum nezajímají osudy uprchlíků zapsané v knihách, ale jen Tonyho fenomenální paměť, k níž přišel náhodou respektive nehodou.
Text přináší celou řadu hlubokých a podnětných myšlenek a v žádném případě nenudí (na rozdíl od některých her Jelinek). Hodně tezí však připomíná Milana Kunderu, kterého Bärfuss bezpochyby četl, pokud nejsou teze z jeho díla přímo přejaty. Jedná se zejména o pasáž, jak se na nás dívají ostatní (imagologové v Nesmrtelnosti) nebo rozbor vztahu přítomnosti, minulosti a budoucnosti, i když ten řeší už Orwell a sama myšlenka je daleko starší, ne-li antická. Hra je poměrně intelektuálně náročná s dlouhými dialogy, které střídají dlouhé monology. Ortodoxní monologista Stanko Milovič by určitě byl nadšen. I v dlouhých replikách hra nápadně připomíná Kunderu, zejména dílo Jakub a jeho pán, ačkoliv zpracování a děj je zcela jiný.
O to více je třeba pochválit mladé herce, že se obsáhlé texty dobře naučili. Jedná se zejména o úvodní monolog doktorky Gosborové a pak dlouhé pasáže z dopisů, které cituje Tony. Jeho text samozřejmě nemá dvacet tisíc stránek, ovšem není to o mnoho méně. Hlavní dvojice Tony a Lisa v podání Ondřeje Vackeho a Terezy Krippnerové je velmi povedená a přesvědčivá. Zejména Ondřej Vacke byl do této role dobře obsazen a zdá se, že je mu blízká. Z vedlejších dvojic zaujme Muž – kuře a další postavy z talentové soutěže, do níž je divák doslova vtažen.
Drama Dvacet tisíc stránek rozhodně stojí za zhlédnutí a dá se předpokládat, že to není jeho poslední uvedení na české scéně.
Pavel Oškrkaný
Kolik lidí bylo včera na Staroměstském náměstí?
Taky vám vadí, že jste se z médií nedozvěděli, kolik lidí vlastně na Oslavě státního svátku v podhradí bylo? Nyní můžete.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Povídka, kterou jsem nikdy nenapsal
Na jaře loňského roku jsem chtěl napsat povídku o tom, že všechna místa konání mistrovství světa ve fotbale jsou domluvená na sto let dopředu včetně toho, kdo vyhraje a výsledků jednotlivých zápasů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Předseda
Byl velmi ctižádostivý. Celý život toužil dosáhnout něčeho velkého jako třeba být ředitelem velké organizace, slavným vynálezcem nebo alespoň slavným politikem.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Výlet za Franzem Kafkou
Jednoho dne mi v domě akutně začaly chybět pivní podtácky, a tak jsem se rozhodl, že se vydám za Franzem Kafkou.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Petrovy Vary
Toho roku dosáhla komerce a marketing nejvyššího možného vrcholu. Mysleli si, že si mohou koupit úplně všechno.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Filozof
Rodiče měli syna. Dali ho studovat, protože věděli, že nejlepší investice je do dětí a do jejich vzdělání.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru
Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Esej
Toho rána se vzbudil celý poštípaný od komárů. Už několik dnů mu nebylo dobře a teď ještě tohle. Byl pokousaný snad na všech místech, které nezakrylo jeho krátké pyžamo.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Vzpomínka neznámého intelektuála
Tak nějak jsem věděl, že ten den přijde. Dokonce jsem to i několikrát nadhodil před kamarády, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost...
Pavel Oškrkaný
O původu slov banderium, Banderas a panděro
Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Den pravdomluvnosti
V roce kdy pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí – bylo to někdy kolem roku 4500 našeho letopočtu, ale přesné datum nevím – se lidé rozhodli, že na počest tohoto vítězství zavedou Den pravdomluvnosti.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Závodník
Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Důchodce
Už v osmnácti si připadal starý. Přišlo mu, že prožil vše co mohl a měl. Velkou lásku, velké zklamání, velkou bolest a spoustu malých všedních věcí.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Průměrný
V životě neměl žádné ambice, v podstatě ani sny a plány. Měl jenom jeden cíl – stát se průměrným, dokonale průměrným. Průměrem všech průměrů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Neviditelný
Bylo to další obyčejné ráno. Vstal jsem, vykonal v koupelně vše, co bylo potřeba, oblékl se a šel do obchodu. Cestou jsem pozdravil několik známých, ale oni mě ne.
Pavel Oškrkaný
Už zítra bude akce, jakou Ostrava ještě nezažila
Zítra jedu do Ostravy na vůbec první velkou slam poetry exhibici v tomto městě. Začíná ve 20:00 v Klubu Parník a účast přislíbili přední čeští slameři, jako dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek nebo vicemistr ČR 2015 Jirka Juráň.
Pavel Oškrkaný
Trojník, šesták, pětka, groš, grešle, tolar...
V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Stará teta
Byla sestrou mojí babičky. O dva roky starší než ona. Byly na sebe docela podobné, ale lišily se v jedné zásadní věci – teta Hermína se nikdy neprovdala.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Nejlepší
Byl nejlepší. Vynikal ve všem, co kdy dělal a dělal skoro všechno. Ve třech začal číst, ve čtyřech hrát na klavír.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Netykavka
Sbírka Netykavkovy povídky měla původně vyjít knižně, nicméně žádné nakladatelství o ni neprojevilo větší zájem, naopak se to ukázalo jako neskutečná ztráta času. Proto doufám, že si najde své čtenáře alespoň zde.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1319x