V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Trojník byla stříbrná mince v původním poměru čtyři trojníky za jeden groš (= tříkrejcar). Později to bylo označení drobné mince vůbec (zejména půlkrejcaru). Rčení „jet do Kremže pro troníčky“ je výrazem neúspěchu, nerentabilnosti podnikání.
Trojník se také hanlivě říká grešlím. Slovo vzniklo z německého Groschel – grošíček. Grešlí byly označovány drobné německé mince. V Čechách se tento název začal používat až za vlády Ferdinanda II. roku 1624, kdy se začala ve Slezsku razit mince, která se rovnala třem čtvrtinám krejcaru. Hovorově se označovala právě jako trojník. Konec ražby nastal po nástupu Josefa II. na trůn v roce 1782. Cenu grešle charakterizuje lidové rčení „nestojí ani za zlámanou grešli.“ Rozlámání mince na menší kousky totiž dále snížilo její už tak nízkou hodnotu.
V tomto místě už máme poměrně hodně názvů, tak si je dáme do spojitostí. Nejvyšší mincí byl tolar. Ten se dělil na 2 půltolary, 4 čtvrttolary, 6 dvacetníků, 7 sedmnáctníků, 12 desetníků, 17 sedmáků, 40 grošů, 150 krejcarů, 200 grešlí, 300 půlkrejcarů, 720 vídeňských penízů (feniků). Poměr mezi mincemi se samozřejmě mohl v průběhu staletí měnit.
Kromě trojníku se s číslovkou v názvu objevuje také sedmák, dosti atypický sedmnáctník a nezmíněný šesták. Šesták bylo původně lidové označení rakouské mince v hodnotě šest krejcarů, to je 1/10 zlatky (1 zlatý=60 krejcarů). Po změně roku 1857, kdy se začala počítat 1 zlatka 100 krejcarů, se tento název přenesl i na minci v hodnotě deset krejcarů. Po peněžní reformě roku 1892, kdy došlo k devalvaci 1:2, zavedení korun (1 zlatka=2 koruny) a haléřů (1 krejcar=2 haléře), získala tuto hodnotu mince 20 haléřů, proto se i dvacetník označoval tímto slovem. Podobně se minci v hodnotě 10 korun (=5 zlatek) dál říkalo „pětka“ a říká se jí tak dodnes.
Název haléř nemá příliš složitou etymologii. Je odvozen od německého města Hall poblíž Stuttgartu, kde se tyto mince razily. O něco zajímavější je floutek. To byla měděná mince a její hodnota byla nepatrná. Razila se zhruba od roku 1421 v Čechách, kdy za husitství nastala nouzová situace a prosadily se mince s malým podílem stříbra. Z toho vzniklo lidové rčení nemít ani floka čili haléře. Jak už bylo zmíněno o něco větší hodnotu než haléř, měl krejcar, konkrétně dvojnásobnou. Původně to byl malý stříbrný peníz ze severní Itálie, na němž byl vyražen kříž (německy Kreuz).
Groš je naopak odvozen z latinského denarius grossus – tlustý denár. Původně mince velmi významná, kterou nechal po měnové reformě v roce 1300 razit Václav II. Stříbrný pražský groš se stal oblíbeným platidlem po celé Evropě a název groš přešel z češtiny i do němčiny. Postupně však jeho hodnota klesala až se stal výrazem pro něco laciného, jak o tom svědčí spojení „za groš kudla.“ Grošem je také zvána temná okrouhlá skvrna v bílé barvě koně – grošáka.
A na závěr nám zbyla mince nejvyšší – tolar, za který je ono zmiňované topůrko. Tolary začala razit v 16. století hrabata Šlikové v Jáchymově jako vlastní měnu. Název Jáchymovské tolary (Joachimsthaler) je odvozen od německého názvu Jáchymova – Joachimsthal, doslova Jáchymův důl. Tyto mince byly větší a silnější než groše a byly to první české mince s vyraženým letopočtem. Císař Ferdinand I. nejprve ražbu tolaru v roce 1528 zakázal, poté přestal roku 1547 razit groše a zavedl tolary. Od jména jáchymovského tolaru se později odvozovaly názvy dalších mincí a měn včetně amerického dolaru. Zatím posledním státem, který používal tolar, bylo Slovinsko od roku 1991 do roku 2007, kdy přešlo na euro. Měn s názvem dolar je v současnosti celkem dvacet tři.
