Nejtragičtější představení
První věc, která mě zklamala a trochu iritovala, že Divadlo v Dlouhé momentálně vlastně není v Dlouhé ulici, neboť se do něj dá přijít pouze z Hradební a Haštalské. Samozřejmě je to z důvodu rekonstrukce, což se projevilo i na pasáži před vchodem do divadla, kde jsem v rozestavěných prostorách deset minut čekal, až konečně dorazí kolegyně s lístkem. Přišla pozdě, což by se do dojmu z představení nemělo počítat, ale samozřejmě, že se to počítá. Nejsme roboti, aby na nás neměli vnější okolnosti vliv, naopak jsme jimi ovlivněni mnohdy mnohem víc, než bychom chtěli a než bychom si byli ochotni připustit. Seděli jsme tedy v předposlední řadě, mimochodem zcela prázdné. Nalevo od nás byla dívka, která se smála ani ne tak podle situace, ale spíše intervalově, a i v momentech, které přišly vtipné většímu počtu lidí, ji bylo slyšet nejvíce. Nevím, jestli je smích nejlepší reakce na dobře míněnou tragiku, ale některé scény byly opravdu postaveny tak, aby se jim lidé smáli. Když už mluvíme o postavené scéně, tak ta se příliš nevyvedla. Hrát divadlo ve skleněné kostce, respektive za plexisklem je sice dobrý nápad, jistě vyjadřuje neprodyšnou a nesnesitelnou uzavřenost jedné domácnosti, ale divadlo je přeci o kontaktu mezi hercem a divákem a právě o tom, že hrají naživo a žádné bariéry mezi nimi nejsou. V opačném případě by stačilo zajít k jakékoliv výloze, což je navíc zadarmo. Celkově moderní zpracování hře příliš nesvědčí. Hra bude mít příští rok sto dvacet let a většina z nás si pamatuje, jak se změnila domácnost jen za posledních dvacet. Když je děj zasazen do moderní doby, tak některá fakta úplně nevyniknou. Například inženýr Borgheim, který mimochodem nosí nejšílenější kostýmy ze všech, většinou lesklých barev, ať už se jedná o červenou bundu s obrovskou kapucí nebo o černé lesklé sako na pohřeb. Tento inženýr musí odjet stavět silnice na „daleký sever“, což je sice v Norsku vzdálenost zhruba 1500 kilometrů, ale v současnosti, kdy někteří udržují nejen mezistátní, ale i mezikontinentální vztahy a v době moderních technologií, kam je příběh v tomto zpracování zasazen, se to už nejeví jako nepřekonatelná dálka. Stejně jako je už dnes přežitá postava Krysařky a bezpochyby byla přežitá už tenkrát. Mimochodem jména postav ne vždy úplně evokují sever. Švagrové Asta a Rita, k tomu krysařka Wolfová a samozřejmě Eyolf, chybí už jen Sultán a Tyrl.
Celé představení má hodinu a čtyřicet minut. Asi čtvrt hodiny před koncem, v momentě kdy hrál inženýr Borgheim na trubku, přišel muž, podle jehož oblečení nebylo úplně poznat, zda do hry patří nebo ne, přerušil hru a oznámil, že hlavní herec Jan Vondráček si roztrhl celou ruku o zábradlí zmiňované scény a jede pro něj sanitka. V tom se dva herci, kteří byli zrovna na jevišti, beze slova odebrali do zákulisí a už je nikdy nikdo neviděl. Výstředně oblečený organizátor alespoň nechal zahrát závěrečné dvě písně a zřejmě pod vlivem nějakých měkčích či tvrdších drog začal na tyto melodie tančit. Po vlastním vyhodnocení situace a svých tanečních možností za nějaký čas odešel, a tím představení skončilo, lidé se začali rozcházet, jen někteří vytrvalci ještě čekali na druhou písničku. Vzhledem k tomu, že byla odehrána absolutní většina představení, vstupné se v tom případě nevrací, napsal by Cimrman, Divadlo v Hradební a Haštalské však vyšlo divákům vstříc a nabídlo jim náhradní představení nebo náhradu vstupného, což je jistě vstřícné gesto. Nejtragičtější na tom všem však je, že budu muset jít na představení ještě jednou, abych věděl, jak to vlastně skončí. Pokud tedy bude schopen Jan Vondráček v nejbližší době hrát.
Pavel Oškrkaný
Kolik lidí bylo včera na Staroměstském náměstí?
Taky vám vadí, že jste se z médií nedozvěděli, kolik lidí vlastně na Oslavě státního svátku v podhradí bylo? Nyní můžete.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Povídka, kterou jsem nikdy nenapsal
Na jaře loňského roku jsem chtěl napsat povídku o tom, že všechna místa konání mistrovství světa ve fotbale jsou domluvená na sto let dopředu včetně toho, kdo vyhraje a výsledků jednotlivých zápasů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Předseda
Byl velmi ctižádostivý. Celý život toužil dosáhnout něčeho velkého jako třeba být ředitelem velké organizace, slavným vynálezcem nebo alespoň slavným politikem.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Výlet za Franzem Kafkou
Jednoho dne mi v domě akutně začaly chybět pivní podtácky, a tak jsem se rozhodl, že se vydám za Franzem Kafkou.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Petrovy Vary
Toho roku dosáhla komerce a marketing nejvyššího možného vrcholu. Mysleli si, že si mohou koupit úplně všechno.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Filozof
Rodiče měli syna. Dali ho studovat, protože věděli, že nejlepší investice je do dětí a do jejich vzdělání.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru
Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Esej
Toho rána se vzbudil celý poštípaný od komárů. Už několik dnů mu nebylo dobře a teď ještě tohle. Byl pokousaný snad na všech místech, které nezakrylo jeho krátké pyžamo.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Vzpomínka neznámého intelektuála
Tak nějak jsem věděl, že ten den přijde. Dokonce jsem to i několikrát nadhodil před kamarády, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost...
Pavel Oškrkaný
O původu slov banderium, Banderas a panděro
Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Den pravdomluvnosti
V roce kdy pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí – bylo to někdy kolem roku 4500 našeho letopočtu, ale přesné datum nevím – se lidé rozhodli, že na počest tohoto vítězství zavedou Den pravdomluvnosti.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Závodník
Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Důchodce
Už v osmnácti si připadal starý. Přišlo mu, že prožil vše co mohl a měl. Velkou lásku, velké zklamání, velkou bolest a spoustu malých všedních věcí.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Průměrný
V životě neměl žádné ambice, v podstatě ani sny a plány. Měl jenom jeden cíl – stát se průměrným, dokonale průměrným. Průměrem všech průměrů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Neviditelný
Bylo to další obyčejné ráno. Vstal jsem, vykonal v koupelně vše, co bylo potřeba, oblékl se a šel do obchodu. Cestou jsem pozdravil několik známých, ale oni mě ne.
Pavel Oškrkaný
Už zítra bude akce, jakou Ostrava ještě nezažila
Zítra jedu do Ostravy na vůbec první velkou slam poetry exhibici v tomto městě. Začíná ve 20:00 v Klubu Parník a účast přislíbili přední čeští slameři, jako dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek nebo vicemistr ČR 2015 Jirka Juráň.
Pavel Oškrkaný
Trojník, šesták, pětka, groš, grešle, tolar...
V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Stará teta
Byla sestrou mojí babičky. O dva roky starší než ona. Byly na sebe docela podobné, ale lišily se v jedné zásadní věci – teta Hermína se nikdy neprovdala.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Nejlepší
Byl nejlepší. Vynikal ve všem, co kdy dělal a dělal skoro všechno. Ve třech začal číst, ve čtyřech hrát na klavír.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Netykavka
Sbírka Netykavkovy povídky měla původně vyjít knižně, nicméně žádné nakladatelství o ni neprojevilo větší zájem, naopak se to ukázalo jako neskutečná ztráta času. Proto doufám, že si najde své čtenáře alespoň zde.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1319x