Studenti třetího ročníku herectví katedry činoherního divadla DAMU uvedli vůbec poprvé na českých jevištích hru švýcarského dramatika Lukase Bärfusse Dvacet tisíc stránek. Přeložila ji Magdalena Štulcová a od 5. dubna ji lze vidět v divadle Disk.
Bärfuss patří v současnosti k čelním německy píšícím autorům a německé dramatické čelo je daleko větší a kvalitnější než to české, takže vysoká úroveň hry je zaručena již předem. Hlavním hrdinou je Tony, obyčejný kluk, kterému spadne na hlavu dvacet pět svazků knih o Švýcarsku za druhé světové války, v nichž je popsáno, jak se švýcarské úřady chovaly k uprchlíkům nejen židovského původu z okolních zemí. Základním tématem je vyrovnání se s minulostí, zejména s druhou světovou válkou, což je stále diskutované téma ve všech německy mluvících zemích. Často o něm píše například Elfriede Jelinek (vztah Rakušanů k nacismu), která snad i díky tomu dostala Nobelovu cenu. Inscenace Dvacet tisíc stránek, ale není jen o minulosti, je zároveň obrazem hodnotového systému současnosti. Tony, aby upozornil na své myšlenky a tragické příběhy jiných lidí, musí se přihlásit do talentové soutěže, ve které ovšem porotu a publikum nezajímají osudy uprchlíků zapsané v knihách, ale jen Tonyho fenomenální paměť, k níž přišel náhodou respektive nehodou.
Text přináší celou řadu hlubokých a podnětných myšlenek a v žádném případě nenudí (na rozdíl od některých her Jelinek). Hodně tezí však připomíná Milana Kunderu, kterého Bärfuss bezpochyby četl, pokud nejsou teze z jeho díla přímo přejaty. Jedná se zejména o pasáž, jak se na nás dívají ostatní (imagologové v Nesmrtelnosti) nebo rozbor vztahu přítomnosti, minulosti a budoucnosti, i když ten řeší už Orwell a sama myšlenka je daleko starší, ne-li antická. Hra je poměrně intelektuálně náročná s dlouhými dialogy, které střídají dlouhé monology. Ortodoxní monologista Stanko Milovič by určitě byl nadšen. I v dlouhých replikách hra nápadně připomíná Kunderu, zejména dílo Jakub a jeho pán, ačkoliv zpracování a děj je zcela jiný.
O to více je třeba pochválit mladé herce, že se obsáhlé texty dobře naučili. Jedná se zejména o úvodní monolog doktorky Gosborové a pak dlouhé pasáže z dopisů, které cituje Tony. Jeho text samozřejmě nemá dvacet tisíc stránek, ovšem není to o mnoho méně. Hlavní dvojice Tony a Lisa v podání Ondřeje Vackeho a Terezy Krippnerové je velmi povedená a přesvědčivá. Zejména Ondřej Vacke byl do této role dobře obsazen a zdá se, že je mu blízká. Z vedlejších dvojic zaujme Muž – kuře a další postavy z talentové soutěže, do níž je divák doslova vtažen.
Drama Dvacet tisíc stránek rozhodně stojí za zhlédnutí a dá se předpokládat, že to není jeho poslední uvedení na české scéně.