Přirovnání mít vlasy jako polský Žid
Jedno z přirovnání, které je, troufám si říct, pouze slovácké zní: „Máš vlasy jako polský Žid.“ Říkala ho má babička v momentě, kdy se jí zdálo, že bych se měl jít ostříhat, neboť jí mé vlasy přišly dlouhé a neupravené, zkrátka přerostené. Poměrně dlouho jsem pátral odkud toto přirovnání je, jelikož není příliš rozšířeno, a to ani v její rodné obci – Kunovicích.
Tento příměr používala moje prababička, která se narodila v roce 1905. Jak jistě všichni ví, v roce 1914 začala první světová válka, a to poměrně velkou ofenzivou Rusů do Haliče, která tenkrát patřila Rakousku-Uhersku. Rusové jsou tradičně velmi antisemitský národ, takže všechny židovské čtvrti i městečka, která do koloritu dnešního východního Polska a západní Ukrajiny neodmyslitelně patřila, plenili a vypalovali, nemluvě o dalších zvěrstvech. Ostatně slovo pogrom je také z ruštiny. Židů žilo v této válkou ohrožené části habsburské monarchie kolem 800 tisíc, zhruba polovina z nich utekla před frontou do západnějších zemí říše, zejména na Moravu, do Čech a do Rakouska. Úřady byl vydán příkaz, aby se neusazovali ve velkých městech jako například ve Vídni nebo v Praze a byly pro ně zřizovány zvláštní sběrné tábory, především na jižní Moravě, například v Kyjově nebo v Mikulově. Uherské Hradiště se stalo průchozí stanicí pro desetitisíce těchto uprchlíků. Lidé z Uherskohradišťska se tak dostali do přímého kontaktu s Židy z Haliče, kteří se diametrálně lišili od místních Židů, v té době už značně emancipovaných. Jednak svým vzhledem, neboť chodili v tradičním kaftanu a měli pejzy, dále velmi striktně dodržovali náboženské předpisy a v neposlední řadě hovořili jidiš. Zcela odlišné bylo také jejich postavení ve společnosti, protože v české kultuře je obraz Žida tradičně spojen s boháčem, ať už jako obchodníkem, hostinským nebo továrníkem, čili jako součást vrstev vyšších. Naopak polští Židé patřily k vrstvě nejnižší. A nikoliv proto, že jakožto uprchlíci přišli o všechno, byli nejchudšími už předtím. Většinou podomní obchodníci s čímkoliv, popřípadě zemědělci v chudých horských oblastech. Pro bližší představu – na venkově žili víceméně stejně jako ve filmu Golet v údolí. Takže pro zdejší obyvatele, včetně mé prababičky, musel být bezpochyby šok, když se u jejich dveří objevili zbídačení lidé v orientálním oděvu se vzhledem dnešních bezdomovců, kteří mluvili špatnou němčinou nebo špatnou polštinou a snažili se jim prodat zboží nízké ceny i kvality, popřípadě něco vyžebrat.
Není náhodou, že sběrné tábory vznikaly u měst, ve kterých měly Židé silné komunity. Dnes už si to nedovedeme dost dobře představit, ale poměrně výstavní budova uherskohradišťské synagogy, nyní knihovny, to dokládá. Asi jako jediná hmotná památka. Názor samotných českých Židů na své souvěrce byl rozpačitý a bipolární. Pro některé byly symbolem autentické židovské kultury, jiným připomínaly archaické časy, kdy Židé ještě musely bydlet v ghettu (před rokem 1781). Finančně je však podporovali, i když s vlekoucí se válkou už méně ochotně a méně vydatně.
Majoritní česká společnost byla naladěna poměrně antisemitsky, haličské Židy brala jako příživníky a kšeftaře. Také jako bacilonosiče, protože v barákových táborech, ve kterých bydleli se dost často šířily nemoci jako například tyfus. Brojil proti nim také tisk. Podobný názor přetrval i po vzniku první republiky, kdy se proti těmto lidem novináři ohrazovali jako proti cizorodému prvku v nově se utvářející československé společnosti.
Většina haličských uprchlíků se musela vrátit zpět do svých válkou zničených domovů v roce 1915, kdy opadlo nebezpečí ruské invaze. Ti, kterým se podařilo v českých zemích z nějakého důvodu setrvat, dostali po vzniku Československa automaticky polské občanství, které jim zůstalo až do konce první republiky, což pro ně pak mělo další, většinou neblahé konotace.
Po židovských uprchlících se nedochovali prakticky žádné památky, kromě několika náhrobků a také kromě jednoho přirovnání, které je na tom víceméně stejně jako kdysi ti polští Židé. Je tak nějak exotické, v českých zemích ho skoro nikdo nezná, prostě se jednoho dne objevilo, bylo tu a pak zmizelo. I když nezmizelo úplně, protože ústní lidová slovesnost přetrvá mnohdy déle než hmotné památky, ostatně samotná uherskohradišťská synagoga měla také namále. Teď už by však měla mít větší klid, jelikož knihy se v posledních několika stech letech pálí o něco méně než synagogy.
Pavel Oškrkaný
Kolik lidí bylo včera na Staroměstském náměstí?
Taky vám vadí, že jste se z médií nedozvěděli, kolik lidí vlastně na Oslavě státního svátku v podhradí bylo? Nyní můžete.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Povídka, kterou jsem nikdy nenapsal
Na jaře loňského roku jsem chtěl napsat povídku o tom, že všechna místa konání mistrovství světa ve fotbale jsou domluvená na sto let dopředu včetně toho, kdo vyhraje a výsledků jednotlivých zápasů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Předseda
Byl velmi ctižádostivý. Celý život toužil dosáhnout něčeho velkého jako třeba být ředitelem velké organizace, slavným vynálezcem nebo alespoň slavným politikem.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Výlet za Franzem Kafkou
Jednoho dne mi v domě akutně začaly chybět pivní podtácky, a tak jsem se rozhodl, že se vydám za Franzem Kafkou.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Petrovy Vary
Toho roku dosáhla komerce a marketing nejvyššího možného vrcholu. Mysleli si, že si mohou koupit úplně všechno.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Filozof
Rodiče měli syna. Dali ho studovat, protože věděli, že nejlepší investice je do dětí a do jejich vzdělání.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru
Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Esej
Toho rána se vzbudil celý poštípaný od komárů. Už několik dnů mu nebylo dobře a teď ještě tohle. Byl pokousaný snad na všech místech, které nezakrylo jeho krátké pyžamo.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Vzpomínka neznámého intelektuála
Tak nějak jsem věděl, že ten den přijde. Dokonce jsem to i několikrát nadhodil před kamarády, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost...
Pavel Oškrkaný
O původu slov banderium, Banderas a panděro
Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Den pravdomluvnosti
V roce kdy pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí – bylo to někdy kolem roku 4500 našeho letopočtu, ale přesné datum nevím – se lidé rozhodli, že na počest tohoto vítězství zavedou Den pravdomluvnosti.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Závodník
Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Důchodce
Už v osmnácti si připadal starý. Přišlo mu, že prožil vše co mohl a měl. Velkou lásku, velké zklamání, velkou bolest a spoustu malých všedních věcí.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Průměrný
V životě neměl žádné ambice, v podstatě ani sny a plány. Měl jenom jeden cíl – stát se průměrným, dokonale průměrným. Průměrem všech průměrů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Neviditelný
Bylo to další obyčejné ráno. Vstal jsem, vykonal v koupelně vše, co bylo potřeba, oblékl se a šel do obchodu. Cestou jsem pozdravil několik známých, ale oni mě ne.
Pavel Oškrkaný
Už zítra bude akce, jakou Ostrava ještě nezažila
Zítra jedu do Ostravy na vůbec první velkou slam poetry exhibici v tomto městě. Začíná ve 20:00 v Klubu Parník a účast přislíbili přední čeští slameři, jako dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek nebo vicemistr ČR 2015 Jirka Juráň.
Pavel Oškrkaný
Trojník, šesták, pětka, groš, grešle, tolar...
V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Stará teta
Byla sestrou mojí babičky. O dva roky starší než ona. Byly na sebe docela podobné, ale lišily se v jedné zásadní věci – teta Hermína se nikdy neprovdala.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Nejlepší
Byl nejlepší. Vynikal ve všem, co kdy dělal a dělal skoro všechno. Ve třech začal číst, ve čtyřech hrát na klavír.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Netykavka
Sbírka Netykavkovy povídky měla původně vyjít knižně, nicméně žádné nakladatelství o ni neprojevilo větší zájem, naopak se to ukázalo jako neskutečná ztráta času. Proto doufám, že si najde své čtenáře alespoň zde.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1319x