Buranský národ má mít buranského prezidenta

Názorem ulice se nelze řídit, protože ulice svůj názor každou chvíli mění. To bylo pěkně vidět v posledních dnech, kdy popularita prvního lidmi zvoleného prezidenta, pro něhož hlasovalo více než dva miliony sedm set tisíc lidí, klesla po rozhovoru v Českém rozhlase na minimum.

Na výročí začátku takzvané sametové revoluce po něm dokonce lidé z národa, který si jej legitimně zvolil, začali házet vajíčka. Nemluvě o tom, že po celou dobu projevu pískali, což bylo snad ještě neslušnější. Prezident byl právoplatně zvolen a všichni, kdo ctí demokratické hodnoty, by měli toto rozhodnutí respektovat a chovat se k Miloši Zemanovi jako k nejvyššímu představiteli státu, bez ohledu na to, co si o něm myslí. Skutečnost, že dva miliony dvě stě tisíc lidí bylo pro jiného kandidáta a hlavně ti asi byli oněmi vrhači, je věc jiná. To je problém demokracie, že v momentě, kdy jedna ze stran má nebo sestaví nadpoloviční většinu, téměř úplně zanikají hlasy té druhé části, správně asi podpoloviční menšiny, což je ale termín, který nikdo nepoužívá a asi jej ani nikdo dosud nevymyslel. Na tom je pěkně vidět, že pro vítěze s většinou termín máme, kdežto pro poražené nikdo označení ani nevymyslel, ani jej nikdo nechce slyšet.

Pískat na prezidenta a házet po něm vajíčka před prezidenty sousedních států je nevídaná ostuda, samozřejmě oboustranná. Ale co bychom chtěli po národě, ve kterém posledních víc jak šedesát let převládají materialistické hodnoty. Buranství není v našem národě jen vnější – místo oslav protestujeme a téměř nikdy nevystupujeme jednotně v zahraničních otázkách (což je velmi tradiční česká vlastnost), ale jde i o buranství vnitřní. Dobrý český film vznikne jednou za několik let a je to považováno za malý zázrak. Kdy naposled vyšel dobrý český román? To, že je román hloupý a čtivý, ještě neznamená, že je dobrý. Česká poezie se sama zakopala pod zem. Nejlepší čeští spisovatelé a režiséři se po revoluci do země radši nevrátili. Českého slavíka vyhrává padesát let stejný zpěvák nebo písničkář s textem „Za co, Pane Bože, za co, zas čtyři roky v pr...“ Úpadek hodnot jde vidět už v tomto jednom verši, kde mluví o Bohu a hned poté použije sprosté slovo. Ostatně vulgarismy Miloše Zemana byly vzápětí zhudebněny a stal se z nich poměrně velký hit. Samozřejmě krátkodobý, reakce na aktuality mají zhruba stejnou životnost jako ty aktuality.

Ti, kteří chtějí něco změnit dlouhodobě, by měli začít u sebe. Například by měli přestat házet vajíčka a začít házet volební lístky, popřípadě si přečíst etiketu, protože žijeme v zemi, kde ji evidentně nečte ani prezident.