V Praze je most přes minulost

Minulý týden jsem nastoupil do špatné tramvaje. Namísto podél řeky jsem jel přes ni. Ovšem i za tu kratičkou cestu mezi zastávkami Staroměstská a Malostranská jsem vyslechl nejzajímavější rozhovor poslední doby. Na sedadle vedle sebe seděli muž a žena na rozmezí 70. a 80. roku věku. Mluvili spolu docela nahlas, aby se slyšeli, a také asi proto, že chtěli, aby je slyšeli.

Muž: „Můj otec byl ve vězení.“

Žena: „Můj otec byl taky ve vězení.“

Muž: „Můj otec tam málem umřel.“

Žena: „Můj otec tam umřel.“

Muž: „Víte, u nás ve vsi zatkli dva kněze, jednoho římskokatolického a jednoho husitského. Který myslíte, že to přežil?“ 

Žena: „Oni zavírali i kněze, třeba Toufara.“

Muž: „Jednoho poslali do vězení do Pardubic a druhého do Jáchymova.“
...

Muž: „Přežil to ten římskokatolický v Jáchymově. Ten husitský v Pardubicích údajně spáchal sebevraždu. Tak mého otce radši pustili, protože by byl druhý na řadě.“
...

Muž: „Víte, já nejsem komunista ani Němec. To zase strýce od matky zatkli Němci. Byl v koncentráku. Ale vy Němce nemůžete pamatovat.“

Žena: „Já si Němce pamatuju moc dobře.“

Muž: „Vy můžete pamatovat jenom bolševiky.“
...

Muž: „Řekněte mi, chodíte k volbám?“

Žena: „Chodím.“

Muž: „Jste římská katolička?“

Žena: „Já ano.“

Muž: „Já taky. Jak můžete chodit k volbám, když církvi zabavili majetek?“

Žena: „To nesebrala tato vláda, to byli komunisti.“

Muž: „Jak můžete chodit k volbám?“

Žena: „A jak vy můžete mít takovou zlost na lidi?“

Muž: „Víte co, přeji vám hezký den a choďte k volbám.“

Za cestu přes Mánesův most jsem si během asi dvou minut připomněl dějiny posledních sedmdesáti pěti let v osudech rodin dvou lidí, kteří se toho dne viděli poprvé. Možná, že právě Mánesův most je oním mostem přes minulost, o němž zpívá Lucie Bílá. V této zemi je spousta živých lidí, kteří jsou součástí historie, již považujeme za dávno mrtvou. Spousta lidí se zajímavými osudy, které nikoho nezajímají. Jinak by neměli potřebu o nich mluvit v tramvaji. Praha je krásné historické město, ale tu historii vždycky tvořili lidé. Občas bychom na to neměli zapomínat.