Dej si bacha na világoš a maglajz!
Poslední článek pojednával o hungarismech a világoš je v podstatě také jedním z nich. Dostat világoš neboli pořádný výprask je slovní spojení, které zcela jistě vzniklo v 19. století, konkrétně to bylo po bitvě u Világoše 13. srpna 1849. Byla to závěrečná bitva maďarské revoluce započaté v roce 1848, v němž proběhly revoluce téměř ve všech zemích Evropy včetně českých zemí a celkově tehdejšího Rakouska. Po vydání nové oktrojované ústavy Františkem Josefem I. v březnu 1849 začalo maďarské povstání. To měl potlačit jako už předtím v Praze a ve Vídni generál Windischgrätz, jeho vojska však musela 10. dubna ustoupit a několik dnů poté byla vyhlášena nezávislá Maďarská republika. Maďary se podařilo porazit až v létě za pomoci ruských vojsk. K rozhodující bitvě došlo 9. srpna u Temešváru. Rakousko-ruská vojska měla proti padesáti tisícům Maďarů téměř dvojnásobnou přesilu. Závěrečné střetnutí se odehrálo o čtyři dny později u Világoše, kde maďarská vojska kapitulovala.
Na potlačení maďarského povstání se podílely také národy tehdejšího Uherska, konkrétně Slováci a Chorvati, jejichž hlavní motivací bylo, že jdou proti svým utlačovatelům Maďarům. V Uhersku začaly tvrdé represe, vídeňský centralismus a germanizace. Chorvati a Slováci dostali od císaře osobní poděkování, ale to byl jediný reálný výsledek. Naopak v obou těchto zemích postupně nastala tvrdá maďarizace. V celé habsburské říši začíná neoabsolutismus pod vedením rakouského ministra vnitra Alexandra Bacha. Právě od tohoto politika mělo podle historiků vzniknout ono známé spojení „Dej si bacha!“ Ovšem etymologové to popírají a tvrdí, že je buď z německého die Wache – stráž a ze strážného, německy Wachmann, se pak stal český bachař, popřípadě z jiného německého výrazu Obacht genen čili dávat pozor (Obacht z německého Acht, Achtung – pozor).
Vítězství a prohry jsou mnohdy relativní a platí to i o Evropě v 19. století (ostatně ve 20. století také). Dlouhodobé následky maďarského povstání byly nakonec opačné, než by se dalo očekávat. František Josef I. si potřeboval Maďary naklonit, a tak jim v mnohém ustoupil. Poprvé po prohrané válce s Itálií v roce 1859. Říjnovým diplomem vydaným v následujícím roce se fakticky obnovovala stará uherská konstituce z doby před rokem 1848. Zároveň byl svolán zemský sněm a restaurovány uherské výkonné i soudní orgány sídlící v Pešti. Maďarština se stala oficiálním jazykem. Cizí úředníci opustili Uhry a platnost německých zákonů byla zrušena. O sedm let později prohrává Rakousko další válku, tentokrát s Pruskem. Důsledky byly nakonec dosti mírné – Rakousko přišlo pouze o Benátsko, které připadlo pruskému spojenci Itálii, nad níž Rakousko ve všech bitvách zvítězilo. Vlivem prohrané války však došlo k Rakousko–Uherskému vyrovnání, o němž maďarští politici vyjednávali už před ní. Uhersko se vnitropoliticky stalo prakticky nezávislé. Vedle osoby panovníka, jenž byl zároveň králem Uherska a císařem Rakouska, zůstalo společné pouze ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo války a říšské ministerstvo financí. Vyrovnání se událo cíleně na úkor Slovanů v Rakousku a zejména českých zemí, které měly společně s Uherskem nejvyšší status – království. To samozřejmě Čechy popudilo a od roku 1867 už nemají pro své rivaly Maďary dobrého slova. Cítili se víceméně právem podvedeni a odstrčeni, protože namísto Čechů k monarchii loajálních byli vyzvednuti proti monarchii neustále rebelující Maďaři. Právě proto začíná tvrdá protimaďarská novinářská propaganda a Világoš se stává jakýmsi symbolickým momentem, kdy Maďarům někdo zatnul tipec (o tomto slovním spojení jindy) a zároveň je naznačeno, že by takový világoš potřebovali znova.
Neskrývaná česká zášť vůči Maďarům se vystupňovala během rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, kdy se zdálo, že toto území připadne Uhersku, za což Maďaři agitovali, neboť na toto území měli historický nárok – severozápadní část Bosny v 15. a 16. století opravdu součástí Uher bývala. Ovšem tento nárok nebyl o nic větší než u všech ostatních národů, které si kdy Bosnu nárokovaly. Vláda Rakouska-Uherska nakonec rozhodla téměř šalamounsky – nepřipojila Bosnu a Hercegovinu ani k Zalitavsku (Uhersko), ani k Předlitavsku (rakouské, české a všechny ostatní země včetně Dalmácie, celkem 16) ale nechala ji pod správou jednoho ze společných orgánů monarchie – ministerstva financí.
Právě z obsazování Bosny a Hercegoviny, pochází kromě známé písničky „Za císaře pána a jeho rodinu museli jsme vybojovat Hercegovinu“ i jedno slovní spojení. Vzniklo podobně jako világoš na základě bitvy a také zde měly velký vliv noviny. Postup rakouských okupačních jednotek Bosnou byl zpočátku celkem snadný. Na odpor narazily až ve střední Bosně u města Maglaj, kde byla místními muslimy ze zálohy přepadena jednotka husarů. Zabito bylo 46 vojáků včetně několika Čechů. Dobové noviny psaly o této bitvě jako o nečekaném „maglajzu“ a slovo maglajs (či maglajz) ve významu vřava, nepořádek nebo zmatek se užívá v češtině dodnes.
Aby byl příběh kompletní – Maďarům opravdu tipec zatnut byl. Po první světové válce přišly na základě Trianonské mírové smlouvy o dvě třetiny svého území, což bylo absolutně nejvíc ze všech poražených národů. Území Uher bylo osekáno ze všech stran včetně poraženého Rakouska, které získalo od Maďarska svou nejmenší a nejvýchodnější spolkovou zemi Burgenland. Rumunsko dostalo Sedmihradsko a část Banátu i s Temešvárem a Világošem (dnes rumunsky Şiria), další území připadlo Jugoslávii a samozřejmě Československu. Od té doby ještě dlouho nemohli přijít na jméno zase Maďaři Čechům a objevil-li se v tamních novinách výraz český, tak zásadně s hanlivým přídavným jménem. Výraz československý se neobjevoval vůbec.
Ačkoliv letos uplyne 96 let od podepsání Trianonské smlouvy, je tato událost u Maďarů stále živá a v Budapešti v obchodě s originálními maďarskými suvenýry si i dnes můžete koupit mapu Uherska po Trianonu, v níž je pěkně graficky vyvedeno, která původně uherská území komu připadla. Možná že dnes v Maďarsku říkají maminky svým dětem „dostaneš Trianon!“
Pavel Oškrkaný
Kolik lidí bylo včera na Staroměstském náměstí?
Taky vám vadí, že jste se z médií nedozvěděli, kolik lidí vlastně na Oslavě státního svátku v podhradí bylo? Nyní můžete.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Povídka, kterou jsem nikdy nenapsal
Na jaře loňského roku jsem chtěl napsat povídku o tom, že všechna místa konání mistrovství světa ve fotbale jsou domluvená na sto let dopředu včetně toho, kdo vyhraje a výsledků jednotlivých zápasů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Předseda
Byl velmi ctižádostivý. Celý život toužil dosáhnout něčeho velkého jako třeba být ředitelem velké organizace, slavným vynálezcem nebo alespoň slavným politikem.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Výlet za Franzem Kafkou
Jednoho dne mi v domě akutně začaly chybět pivní podtácky, a tak jsem se rozhodl, že se vydám za Franzem Kafkou.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Petrovy Vary
Toho roku dosáhla komerce a marketing nejvyššího možného vrcholu. Mysleli si, že si mohou koupit úplně všechno.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Filozof
Rodiče měli syna. Dali ho studovat, protože věděli, že nejlepší investice je do dětí a do jejich vzdělání.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru
Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Esej
Toho rána se vzbudil celý poštípaný od komárů. Už několik dnů mu nebylo dobře a teď ještě tohle. Byl pokousaný snad na všech místech, které nezakrylo jeho krátké pyžamo.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Vzpomínka neznámého intelektuála
Tak nějak jsem věděl, že ten den přijde. Dokonce jsem to i několikrát nadhodil před kamarády, ale nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost...
Pavel Oškrkaný
O původu slov banderium, Banderas a panděro
Nacházíme se v období mezi dvěma nejznámějšími jízdami králů – v Kunovicích a ve Vlčnově. Naopak v Praze se nedávno při slavnostech Navalis jelo banderium, jež se od jízdy králů liší zejména tím, že družina jede bez krále a pážat.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Den pravdomluvnosti
V roce kdy pravda a láska konečně zvítězila nad lží a nenávistí – bylo to někdy kolem roku 4500 našeho letopočtu, ale přesné datum nevím – se lidé rozhodli, že na počest tohoto vítězství zavedou Den pravdomluvnosti.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Závodník
Občas ho na těch schodech potkávala. Pokaždé někam spěchal, ale nebylo jí jasné kam. Jednou se s ním dala do řeči a přišla na to, že to není jasné ani jemu.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Důchodce
Už v osmnácti si připadal starý. Přišlo mu, že prožil vše co mohl a měl. Velkou lásku, velké zklamání, velkou bolest a spoustu malých všedních věcí.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Průměrný
V životě neměl žádné ambice, v podstatě ani sny a plány. Měl jenom jeden cíl – stát se průměrným, dokonale průměrným. Průměrem všech průměrů.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Neviditelný
Bylo to další obyčejné ráno. Vstal jsem, vykonal v koupelně vše, co bylo potřeba, oblékl se a šel do obchodu. Cestou jsem pozdravil několik známých, ale oni mě ne.
Pavel Oškrkaný
Už zítra bude akce, jakou Ostrava ještě nezažila
Zítra jedu do Ostravy na vůbec první velkou slam poetry exhibici v tomto městě. Začíná ve 20:00 v Klubu Parník a účast přislíbili přední čeští slameři, jako dvojnásobný mistr ČR Jan Jílek nebo vicemistr ČR 2015 Jirka Juráň.
Pavel Oškrkaný
Trojník, šesták, pětka, groš, grešle, tolar...
V mnoha lidových písních se objevují názvy dnes už zcela neznámých měn. Neznáme dobu, kdy se používaly, ani jejich hodnotu. Nevíme, zda sekera, kterou by mohl vzít hajný, byla drahá a co bychom si mohli koupit za darovaný trojník.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Stará teta
Byla sestrou mojí babičky. O dva roky starší než ona. Byly na sebe docela podobné, ale lišily se v jedné zásadní věci – teta Hermína se nikdy neprovdala.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Nejlepší
Byl nejlepší. Vynikal ve všem, co kdy dělal a dělal skoro všechno. Ve třech začal číst, ve čtyřech hrát na klavír.
Pavel Oškrkaný
Netykavkovy povídky: Netykavka
Sbírka Netykavkovy povídky měla původně vyjít knižně, nicméně žádné nakladatelství o ni neprojevilo větší zájem, naopak se to ukázalo jako neskutečná ztráta času. Proto doufám, že si najde své čtenáře alespoň zde.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1319x