Jako nápad dobrý, paní Hubeňáková by z Vás měla radost. Ale přesto, jako synek z Otrokovic musím dát pár vážných námitek. Baťovem dodnes starousedlíci nazývají část (Tomášem Baťou postavených) Otrokovic a při řevnivosti se Zlíňákama, především v minulosti podpořené fotbalovými bafuňáři, se máte na co "těšit". Myslím, že ukamenování bude to nejmenší.

A to máte štěstí, že autor ve své hloupé slohové práci nezmínil, že ta část Otrokovic se oficiálně jmenuje Bahňák.

To něco dřív prý byl Zlé jablko...nevím, ale někde jsem na to v historii Zlína narazila. Nicméně: můj tatínek vždy říkal: když dá do něčeho Baťa korunu, tak chce dvě zpátky a když je člověk v 50ti sedřený, tak ho klidně vyhodí. Prospěla by vám četba do noci historie rodu Baťů od doby 18. století. Ještě žijící pamětníci si pamatují haknkrajz z hotelu Moskva, totálně nasazený ročník 1924 apod.. Jinak: p. Ivanov Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. Existuje taková teorie, že rodina se rozdělila na dvě části: jedna směřovala směrem a východ a ta za mořem doufala, že to bude na západ.

Život není bílý ani černý. Můj učitel podnikové ekonomiky - baťovec od 15 let onemocněl jako mladíček tuberou a Baťa ho nechal léčit v Tatrách, tenkrát pneumotoraxem. A po návratu ho udělali úředníčkem, nemohl už k pásu. Je zajímavé že i komunisté (co vstoupili po r.1945), kteří kdysi pracovali u Baťi, se o něm kolem r.1970 vyjadřovali velmi pozitivně a to bylo období už dost těžké.

Zapomínáte na další název tohoto města, nejspíš proto, že se nevyskytoval v psané podobě a šířil se pouze ústním podáním:  Ševcograd

dobrý

Taky jsem se pobavil.

trapné