Diky za zajimavy clanek. Kdyz uz jste vzpomel Olbrachtova Goleta v udoli, doporucil bych jeste knihy lyona Feuchtwangera. Temer vsechny se tykaji zidu a jejich chovani ci vzajemne pomoci.

Nebýt známého českého seriálu Slavné historky zbojnické, ani bych nevěděl, jak vznikla česká nadávka "grázle".

Babička mně říkala " Jsi zarostlý jak Ezaul,( Ezau) měl by si jít holiči " Tím narážela na moje dlouhé vlasy.

Dle taťky Donutila v Pelíškách i event. Ezop.

To příčestí, to bolí...

Díky za článek, dobře zpracovaný.

A když začal pan Stránský s tím "širónem", tak zase já přijdu se svým. Slyšel jsem kdysi přísloví, že jedeš autem, jako bys jel "targa florio".

K mému překvapení jsem při loňské dovolené na Sicílii našel městečko, odkud se startovalo k závodu nazvaném Targa Florio. Jde o okruh zhruba 80 km, který se vyznačuje tím, že nejdelší rovný úsek má maximálně 200 metrů, jinak se stále točí. Moje žena vedle mne začala zvracet zhruba po 10 km, mě - i jako řidiči začalo být blbě asi po 30 km.

Dnes se již nejezdí, cesta je mnohde hůře sjízdná. Ale musel to být úžasný zážitek.

Jinak autorovi karma.

Děkuji, zase vím, že neumřu blbej. Kus historické pravdy v přísloví se zapomenutou souvislostí. A takových "dobových" přísloví je ostatně spousta. Některá jdou rozklíčovat nám starším dobře, třeba "Jezdíš jak širón", kdo by dneska z těch mladších věděl, kdo byl Chiron?

zajímavé, díky za článek